Určitě ano. Třeba určité a neurčité členy mají v němčině nepříjemný zvyk měnit se při skloňování – a aby toho nebylo málo, jejich počínání se projeví i na sousedních přídavných jménech.
Zapamatovat si, že je sice der Apfel, ale také ein roter Apfel, chce trochu cviku.
A právě k tomu se hodí kartičky Lingoplay, například Adjektive im Nominativ.
S kartami Lingoplay můžeme pokračovat dál po různých záhadách německé gramatiky prostřednictvím jednoduchých her, které mají jednu velkou výhodu: stejnou gramatickou konstrukci používáme pořád dokola, ale pokaždé s jinými slovy a v jiné situaci.
Nejde tedy jen o to naučit se pravidlo. Jde o automatizaci – aby správný tvar postupně naskočil bez dlouhého přemýšlení, kterou tabulku si teď máme v hlavě vybavit.
Protože vědět, jak se něco německy řekne, je jedna věc. Dokázat to říct včas je věc druhá.
Znám to z vlastní zkušenosti. V Německu na mě někdo promluví německy, já začnu v hlavě poctivě sestavovat odpověď – sloveso, správný tvar, slovosled, kam s předponou… A než mám hotovo, protistrana usoudí, že bude jednodušší přejít do angličtiny.
A mám po trénování němčiny. :-)
Právě proto mají jednoduché jazykové hry smysl i ve chvíli, kdy už gramatické pravidlo dávno známe. Pomáhají dostat ho z fáze „vím, jak se to tvoří“ do fáze „prostě to řeknu“.
Tvoření celých vět a souvětí už je trochu „vyšší dívčí“, ale Lingoplay si poradí i s tím.
Od základních gramatických konstrukcí a jednotlivých mluvnických časů se můžeme postupně dostat třeba až k synonymům nebo k ustáleným spojením a přeneseným významům.
A to už nejsme u pouhého memorování slovíček. Učíme se rozumět významu v kontextu, vybírat vhodná slova a používat němčinu trochu přirozeněji.
Pro skupinovou práci ve třídě nebo v jazykovém kurzu jsou velmi dobře použitelné skládačky Schubitrix. Jejich výhodou je, že nejsou vyloženě „dětské“, takže se s nimi bez pocitu nedůstojnosti mohou pustit do němčiny i studenti a dospělí.
Procvičit můžeme například přídavná jména a jejich protiklady, slovesa v minulém i přítomném čase, silná a nepravidelná slovesa nebo jednu pěknou německou specialitku: slovesa, kterým se předpona prostě utrhne a takto odloučena skončí až na konci věty.
Nemusí. A asi ani nebude.
Gramatické pravidlo hra nenahradí a slovíčka se také nějak naučit musíme. Hra ale dokáže udělat něco, co se z učebnice získává podstatně hůř: přimět nás použít totéž pravidlo znovu a znovu, aniž bychom měli pocit, že právě po dvacáté vyplňujeme stejné cvičení.
A právě při tom se z naučeného pravidla postupně stává něco, co umíme skutečně používat.
Ideálně tak rychle, aby Němec na druhé straně nestihl přejít do angličtiny.
Opravdu chcete vyprázdnit košík?