Logopedie (skoro) jedině hrou

V AAA Školák se věnujeme jen malé části obrovského oboru logopedie. Máme hry a pomůcky, které mohou podpořit rozvoj řeči, slovní zásoby, vyjadřování nebo domácí procvičování správné výslovnosti.

Logopeda ale nahradit neumíme a ani se o to nesnažíme. Pokud má dítě potíže s vývojem řeči nebo výslovností, patří posouzení a vedení terapie do rukou odborníka. My můžeme nabídnout něco jiného: aby procvičování bylo pokud možno zábavou a ne další domácí povinností.

Mluvte na děti. A nechte je, aby vás při tom viděly

Zní to trochu jako rada od babičky z kategorie „za nás žádné tablety nebyly“. Jenže tentokrát na tom něco je.

Když na dítě mluvíme tváří v tvář, nejen nás slyší, ale také sleduje obličej, rty a jejich pohyb. A hlavně může reagovat – a my zase reagujeme na něj.

Nemáme vůbec nic proti pohádkám a veselým příběhům na tabletu nebo mobilu. Ale rozhovor je rozhovor. Animované postavičky prostě neartikulují.

Takže jedna z nejjednodušších „logopedických pomůcek“ je vlastně zadarmo: náš vlastní obličej a chvíle času na povídání.

A při povídání si samozřejmě můžeme pomoci hrou. Obrázky, puzzle, magnetické skládačky a nejrůznější příběhové hry přímo vybízejí k otázkám: „Co tam vidíš?“, „Co asi dělá?“, „Co se stalo předtím?“ nebo „A co bude dál?“

Dítě pojmenovává, popisuje, tvoří věty a postupně se učí vyprávět. Přirozeně si tak rozšiřuje slovní zásobu a osvojuje gramatiku jazyka – aniž by tušilo, že právě něco trénuje.

Nejdřív dech a pusa

Než přijde na řadu případné pilování jednotlivých hlásek, můžeme si hrát s dechem a věnovat se motorice úst – oromotorice.

Jistě si řeknete, co na tom je. Kdybychom nedýchali, nežijeme.

Jenže nemusíte dítě trénovat zrovna na dráhu operní hvězdy, aby se mu hodilo umět s dechem dobře pracovat. Řeč vzniká při výdechu a správná práce s výdechovým proudem je důležitá i při tvoření některých hlásek. Třeba zapeklité sykavky potřebují proud vzduchu nasměrovat docela přesně.

Takže – foukáme. Třeba se žabákem nebo s dortíky. S dechem si můžeme hrát také při různých jógových cvičeních.

A žabák je tu mimochodem i pro rozcvičení pusinky!

Poslouchat je skoro stejně důležité jako mluvit

Důležité je také sluchové rozlišování. Nejen kvůli výslovnosti, ale později i ve škole – třeba při psaní diktátů. A různé přeslechy dokážou ostatně potrápit i studenty na střední škole.

Pomoci mohou zvukové knížky, hry se zvuky a samozřejmě také hudební nástroje.

Máme i jednu specialitku – fonémové telefony. Dítě v nich slyší vlastní hlas zesíleně přímo do ucha, takže se výborně hodí ke sluchové kontrole vlastní řeči, sluchovému rozlišování i při procvičování výslovnosti.

A teď mi pověz, co se stalo

Vyprávění a vymýšlení příběhů už je docela náročná disciplína. Mluvit ve větách totiž není jen otázka výslovnosti. Dítě musí vědět, co chce říct, najít správná slova, poskládat je do věty a ještě si pamatovat, kam celým příběhem míří.

To už je pěkný kus intelektuální práce.

Kromě oblíbených magnetických příběhů můžeme využít třeba figurky kluka a holčičky při různých denních činnostech nebo výbornou hru na vymýšlení – a pamatování – příběhů Byl jednou jeden.

A vůbec není nutné, aby příběh dával dospělému dokonalý smysl. Drak může bydlet v lednici a babička klidně letět do školky raketou. Hlavně když je o čem povídat.

Když už je potřeba logoped

Někdy se přes veškeré povídání, říkanky, foukání a hraní přece jen objeví problém s výslovností a dítě se stane klientem logopedického pracoviště.

A pravděpodobně přijdou i domácí úkoly. Bez pravidelného procvičování se nácvik správné výslovnosti většinou neobejde.

Pracovní listy – někdy nudné, někdy zábavnější – ale nejsou jedinou možností. Logoped může doporučit také různé hry a pomůcky a některá pracoviště je svým klientům dokonce půjčují.

U nás máme přímo pro procvičování výslovnosti dvě Logorela.

„Originální“ Logorelo je zaměřené na hlásky L, R a Ř. Druhé se jmenuje Sykavky a – překvapivě – procvičuje sykavky obojího druhu: ostré S, C, Z a tupé Š, Č, Ž.

Obě karetní hry přicházejí na řadu ve chvíli, kdy už dítě danou hlásku umí správně vytvořit a potřebuje ji procvičovat ve slovech a postupně v běžné řeči.

A tady je důležitá hranice: samotné vyvození hlásky patří do rukou logopeda. Domácí „nějak ho to R naučíme“ nemusí být dobrý nápad. Mnohem lepší je vědět od odborníka, co a jak procvičovat, a doma už z toho pokud možno udělat hru.

Od „ham“ až k Ř

Na začátku stačilo „ham“ a všichni věděli, že je čas k jídlu. O pár let později po dítěti chceme příběhy, správné sykavky a nakonec možná i to nešťastné Ř.

Je to docela dlouhá cesta.

Naštěstí se většina z ní dá ujít při povídání, zpívání, foukání, vymýšlení nesmyslů a hraní.

A když se při tom nějaká hláska pořád nechce nechat chytit?

Od toho je logoped. My dodáme žabáka. :-)