Hry na emoce: jak dětem pomoci poznávat a vyjadřovat pocity

Malé děti nejdřív mluví emocemi

Malé dítě se vyjadřuje emocemi dávno předtím, než začne používat slova. Tak nějak tomu rozumíme, i když bychom někdy dali přednost takovému milému, klidnému slovnímu vyjádření.

S rozvojem dětské slovní zásoby se můžeme postupně zaměřit také na pojmenování pocitů. Pro nejmenší, zhruba dvouleté děti, se velmi hodí Pexeso – Nálady.

Pexeso je jedna z prvních her, které děti rády hrají. Dřevěné provedení je milý bonus, ale hlavně je to příležitost využít žetonky i mimo samotné hraní pexesa. Třeba se můžeme zeptat:

„Ukaž mi, jak se cítíš teď.“

Nebo:

„Co cítíš, když se tváříš takhle?“

A také:

„Co asi cítí někdo, kdo se takhle tváří?“

Emoce můžeme objevovat i při obyčejné hře

Můžete s dětmi stavět sněhuláky i v létě se skládačkou Sněhuláci – barvy a emoce.

Kromě stavění podle předlohy mají sněhuláci různé výrazy v obličeji. Je tenhle sněhulák veselý, nebo ho něco trápí? Co to může být? Co byste spolu udělali, aby byl veselejší?

To už jsou otázky pro trochu větší děti, zhruba okolo čtyř let.

A vlastně není potřeba nic složitě vysvětlovat. Stačí si při hraní povídat a nechat dítě přemýšlet, co asi postavička prožívá.

Mluvit o emocích není vždycky jednoduché

Mluvení o emocích nemusí být úplně jednoduché, zvlášť pro ty z nás, kteří vyrůstali v prostředí, kde se o emocích příliš nemluvilo, protože „se to nenosí“.

Abychom nepředávali dál zažité a ne úplně správné vzorce, můžeme si opět pomoci hravou formou.

Empati karty totiž pomáhají nejen dětem, ale i rodičům s mluvením o emocích a s řešením různých situací.

Znáte to. Dítě přijde ze školy a:

„Mamí, ona mně řekla… a já jsem řekl… a pak… a je to nespravedlivý…“

Není to jen o tom porozumět pocitům a pojmenovat je, ale také najít řešení. Společně s dítětem můžeme prozkoumat, jaké následky může mít špatně zvolené slovo nebo nedostatek zájmu o druhé. A naopak, co všechno se dá dobrou reakcí vylepšit nebo zachránit.

Postupně tak můžeme v sobě i v dětech kultivovat schopnost empatie, soucitu i zodpovědnosti za vlastní jednání.

Jak dítě roste, mění se i jeho prožívání

Kultivace emocí není jen záležitost „tady a teď“. Je to dlouhodobý proces. A stejně jako dítě roste a vyvíjí se, mění se i způsob jeho prožívání a sebehodnocení.

Máme na to pomocníky.

Pro menší děti v předškolním a mladším školním věku jsou tu malé příšerky Eddie a Ella v sešitech a kartách:

Jak se cítíš, Eddie?

Jaké máme potřeby

Můj sešit plný pocitů

Jak vnímat, poznávat a vyjadřovat své potřeby

Pro trochu větší děti je tu Deník plný pocitů, kde je deníkový záznam pocitů a aktivit doplněn různými tipy.

Výhodou je, že se k jednotlivým záznamům můžete po nějaké době vracet, pozorovat, jak se vnímání a vyjadřování emocí mění, a společně se z posunů radovat.

Karty plné pohody a Pracák plný pohody nahlížejí na emoce z té hodně pozitivní strany a obojí je doplněno pozitivními afirmacemi.

A co puberta?

Vztahové problémy a zapeklité sebehodnocení jsou jednou ze stránek pubertálního období. Děti se v tom někdy doslova plácají, i když navenek se tváří jako mistři světa v černém.

Kniha pocitů a Sešit pocitů jsou přesně to pravé, co jim může pomoci lépe porozumět sobě i světu kolem nich.

Neexistuje jedna nejlepší hra na emoce

Každé dítě je jiné a v každém věku potřebuje trochu něco jiného. Pro malé dítě může být prvním krokem poznávání výrazů ve tváři. Později přichází pojmenování vlastních pocitů a ještě později přemýšlení o tom, proč něco cítíme, jak se můžeme zachovat a jak naše chování působí na ostatní.

Hra přitom nemusí být další povinnost. Může být jednoduše příležitostí zastavit se, povídat si a společně objevovat, co se v nás i v druhých vlastně děje.

A pokud si nejste jistí, která hra by se hodila právě vašemu dítěti, napište nám nebo zavolejte. Když danou hru známe, rádi poradíme.