Angličtina hrou? Jedině!

A tak děti ještě před nástupem do školy často umějí spoustu anglických slovíček: zvířátka, ovoce, barvy, členy rodiny a ledacos dalšího. Se slovesy – a tím i s tvořením vět – už to bývá výrazně horší.

Umět říct cat je fajn. Ale ještě lepší je umět s tou kočkou něco udělat. Třeba se na ni zeptat.

Jak tedy začít tvořit první anglické věty?

Třeba s růžovou kočkou.

Do you have a pink cat? je vlastně obyčejné kvarteto. Jen místo českého „Máš tygra?“ se děti ptají anglicky:

Do you have a pink cat?
Do you have a blue cow?
Do you have a yellow sheep?

Prostě použijí slovíčka, která už dávno znají, a zabalí je do jednoduché otázky. K tomu přidají správnou odpověď Yes, I do. nebo No, I don’t.

Pokročilejší hráči si mohou odpověď ještě rozšířit. Stačí jim zpočátku trochu napovědět, jak má věta vypadat. Při hře ji pak zopakují tolikrát, že se postupně zautomatizuje sama.

Neučíme další slovíčka. Učíme děti udělat z těch slovíček první anglickou větu.

Gamelish kvartet na procvičování slovní zásoby, otázek a jednoduchých vět máme opravdu hodně. Stačí si vybrat téma a náročnost. Většina už ale předpokládá alespoň základní znalost čtení.

Dá se anglická výslovnost procvičovat hrou?

Samozřejmě. Protože angličtina má jednu nepříjemnou vlastnost: ne všechno se čte tak, jak by si český školák přál.

K prvnímu seznamování s pravidly čtení a výslovnosti slouží řada Reading Right. Děti postupně provede základními zákonitostmi anglického čtení a pomůže jim spojovat psanou podobu slov s jejich výslovností.

Zázraky ovšem neumí ani ona. Angličtina má výjimek dost na to, aby se žádná kartička nezačala příliš vytahovat. :-)

A co anglická abeceda?

S rozvojem čtení souvisí i znalost anglické abecedy. Na pohled je skoro stejná jako česká – samozřejmě bez našich háčkovaných a čárkovaných specialit – ale jednotlivé hlásky se vyslovují jinak.

Anglická abeceda spojuje písmena s obrázky a prvními anglickými slovíčky. Děti mohou skládat jednoduché puzzle, hledat správná písmena, skládat slova nebo si s kartičkami zahrát paměťovou hru.

U začínajících čtenářů je důležité nejen písmeno poznat, ale také ho najít ve slově a spojit se správnou hláskou. A tady už se hra může hodit podstatně víc než další stránka v pracovním sešitě.

Musí dítě při angličtině vědět, že se učí?

Ideálně ne.

U menších dětí funguje angličtina nejlépe podobně jako čeština a vlastně jako jakékoliv jiné poznávání nového: slyšet, zkusit, zopakovat, použít. Při hře se jedna otázka nebo věta objeví desetkrát, aniž by někdo desetkrát napsal do sešitu Repeat after me.

A když dítě místo dokonale gramatické věty vyrobí něco trochu anglicko-česko-vlastního? Nevadí. Nejdřív potřebuje zjistit, že angličtina není jen seznam slovíček, ale jazyk, kterým se dá něco říct.

Třeba zjistit, kdo má růžovou kočku.

A jestli ji nikdo nemá?
Tak se zeptáme na modrou krávu. :-)

Dá se hrou procvičovat i anglická gramatika?

Slovíčka jsou jedna věc, ale dříve nebo později přijde chvíle, kdy je potřeba zjistit, proč se ta anglická věta skládá právě takhle. A na scénu vstoupí časy, pomocná slovesa, otázky, zápor a další gramatické radosti.

Ani tady ale nemusí být jedinou cestou učebnice a doplňování správného tvaru slovesa do prázdného řádku.

Třeba Don´t Get Tense A1/A2 procvičuje tři základní anglické časy. Hry Asking Right se zase zaměřují na otázky a odpovědi v různých gramatických konstrukcích. Místo jednoho správně vyplněného cvičení tak děti stejný jev během hry použijí znovu a znovu. aaa-skolak.cz

A právě tady má hra jednu velkou výhodu: opakování vede k automatizaci. Nejde o to odříkat dvacetkrát stejnou větu až do úplného zblbnutí – případně zchytření :-) Ve hře používáme stejnou gramatickou konstrukci pořád dokola, ale pokaždé k něčemu jinému.

Jednou hledáme růžovou kočku, podruhé modrou krávu, příště se ptáme, co kdo dělal včera. Samotný princip věty se ale opakuje tak dlouho, až nad ním postupně přestaneme přemýšlet.

A o to při učení jazyka jde. Nejen vědět, jak se věta tvoří, ale umět ji vytvořit bez dlouhého lovení pravidla v hlavě.

Gramatické pravidlo tedy hra nenahradí. Může ale udělat něco, co se z učebnice získává podstatně hůř: dostat ho do automatického používání.